|
V roce 1991 byl usnesením vlády České republiky č. 163 vyhlášen na
Šumavě národní park. Byl vyhlášen na území, které v minulosti prodělalo
jeden z nejtragičtějších lidských exodů v novodobé historii, aby v jiné
formě negativního dopadu na život šumavského člověka pokračoval dále.
Vysídlení českého obyvatelstva v roce 1938, vyhlášení Sudet, poválečný
odsun německého obyvatelstva, likvidace a vymazání z mapy Šumavy desítek
vesnic, likvidace škol, kostelů, hřbitovů, likvidace kultury - dílo
člověka, které bylo dovršeno nejhrůznější stavbou - železnou oponou.
Šumava se tak stala, díky elektrickému plotu z ostnatých drátů, symbolem
realizace znalostí získaných ve fašistických koncentračních táborech a
sovětských gulazích. Na těchto základech vznikl nejhrůznější šumavský
paradox současnosti, kdy jsou dopady železné opony některými odbornými,
politickými a fundamentalistickými ekologickými strukturami oslavovány
jako pozitivní vliv, kterým došlo k vylidnění Šumavy, likvidaci
kulturních hodnot a údajnému snížené péče o lesní ekosystémy. To vše je
těmito skupinami prezentováno jako dobrý základ pro vyhlášení
šumavského národního parku. V současnosti prodělává Šumava a její
obyvatelstvo úmyslnou kůrovcovou kalamitu tisíciletí, jejímž výsledkem
jsou významné negativní změny přírodního prostředí s přímým negativním
dopadem na změnu kulturní krajiny, což má ve svém důsledku řadu
negativních dopadů na socioekonomické prostředí nejen uvnitř hranic
Národního parku Šumava, ale i na jeho široké okolí.
Národní park Šumava měl být ukázkovým systémem moderní péče a ochrany
více jak 69.000 hektarů České republiky. Měl být nadějí pro území, ve
kterém byly historicky zlikvidovány sociální, kulturní, politické,
majetkové i demokratické principy. Měl být novou identitou místního
obyvatelstva v území, které bylo prezentováno jedním z nejhorších
totalitních zařízení - železnou oponou. Namísto toho ani po dvaceti
letech existence národního parku na Šumavě nedospěly dotčené orgány
státní moci k žádné základní územní strategii, podle které by se mělo o
území národního parku pečovat. Události posledních dní a týdnů jsou
ukázkou toho, že tento stav neschopnosti bude pokračovat dále.
Dle kategorizace IUCN je národní park chráněným územím, které je
udržováno především pro ochranu ekosystémů a pro rekreaci. Rekreace v
oblastech národních parků by měla být založena v prvé řadě a především
na prožívání setkání s nedotčenou přírodou. Environmentální a přírodní
vzdělávání a výchova by měly být součástí návštěvnického managementu a
primárním úkolem tohoto managementu by měly být rekreační programy. V
takovém území má být brán trvalý ohled na ekologické, geomorfologické,
duchovní nebo estetické atributy, které vedly k vyhlášení národního
parku a měly by být brány v úvahu potřeby domorodých obyvatel včetně
využívání zdrojů jejich živobytí do té míry, pokud nepůsobí škodlivě na
cíle managementu.
Národní park Šumava je z 80% rozlohy tvořen lesními ekosystémy, ve
kterých by měl probíhat na stanovené ploše přirozený vývoj.
Sofistikovaný výzkum prokázal, že většina šumavského lesa není tvořena
přirozenými lesními ekosystémy a dochovaná skladba lesa je druhově
nevhodná a oslabena biotickými a abiotickými činitely. Odbornou analýzou
bylo definováno, že základní hrozbou takového lesa bude prudký rozpad
stromového patra v bezzásahových územích a masivní nárůst holosečí v
navazujících zásahových lesích se všemi negativními dopady na biotop
lesa, funkce lesa a celkový lesní genofond. Výsledkem této vědecké
analýzy byl návrh, aby přirozené procesy probíhaly na plochách, které
budou vymezeny na základě odborné metodiky a schváleny na základě
společenského koncensu. K takovému koncensu by měl sloužit proces
projednávání zónace. Na Šumavě byl ale uplatněn jiný fundamentalistický
systém. Sytém, ve kterém bylo některými odbornými, politickými a
ekofundamentalistickými strukturami vytvořeno prostředí jednostranného
výkladu způsobu ochrany přírody a občanská společnost byla ponížena
pouze na vymáhání názorů ekofundamentalistických skupin. Národní park
Šumava se tak stal oblastí, ve které je účelově vymáhána jednostranná
ochrana jednotlivých rostlinných a živočišných druhů namísto celkové
ekosystémové ochrany. Ve jménu takové ochrany přírodního prostředí je
pak záměrně opomíjena a nerespektována ochrana životního prostředí jako
celku. Když šumavské obce na takovou praxi státní moci upozornily
žalobou prostřednictvím nezávislé soudní moci, tak nebylo u takto podané
žaloby ani za čtyři roky zahájeno její projednávání. Žaloba byla podána
Městskému soudu v Praze, pracoviště Hybernská, pod č.j. 6Ca
213/2008-133. Ochrana šumavské přírody se tak stala pouhou kamufláží
skrytých hmotných, finančních, anebo jiných sobeckých zájmů jednotlivců
či skupin, na úkor životní úrovně šumavských občanů a jejich lidské
důstojnosti. Ve své podstatě je uplatňovaný režim ochrany v šumavských
lesích i na úkor skutečné ochrany přírody, jelikož ochrana jednoho
živočišného druhu (kůrovců) je povyšována nad ochranu celku a nad
všechny funkce lesa.
Žádáme tímto všechny oslovené osobnosti politického života, aby se se
svojí státní a politickou vahou zasadili o ukončení nebezpečného
polovědeckého experimentu, kterým je ničena a devastována přírodní a
kulturní šumavská krajina, její funkce a hodnoty. Hodnoty, pro které
byla Šumava nazývána Zelenou střechou Evropy. Umělá gradace kůrovců,
namnožených v nesmyslně vymezených bezzásahových zónách, účelové
obstrukce ve správních řízeních ze strany některých odborných,
politických a fundamentalistických ekologických struktur a účelové
polopravdy a lži ze strany těchto struktur, jsou příčinou vzniku tisíců
hektarů holosečí v tzv. zásahových lesích centrální Šumavy. Výsledkem
jsou rozsáhlé škody nejen na lesním biotopu a na lesním genofondu
vysokohorského lesa, ale také na šumavské přírodě a krajině, která tak
dávno nesplňuje cíl národního parku, kterým je setkávání člověka s
nedotčenou přírodou. Žádáme Vás, abyste se v rámci své politické
kompetence účinně zasadili na Šumavě o odborný, demokratický a
nefundamentalistický dialog k problematice Národního parku Šumava.
Žádáme Vás, abyste se v rámci své státní a politické kompetence zasadili
o ukončení účelově lživé, podvodné a hysterické šumavské kampaně.
Žádáme ministra životního prostředí České republiky, aby urychleně
rozhodl o strategii Správy Národního parku Šumava a s touto strategií
seznámil obyvatele Šumavy. Žádáme vás, aby byla na Šumavě respektována
práva místních obyvatel. Šumavský lid nemůže roztáhnout křídla a
poodletět do jiné lokality. Šumavský lid se důrazně ohrazuje i proti
politickým návrhům, aby se ze Šumavy vysídlil.
Ve dvacetileté historii navštívilo Národní park Šumava bezpočet
zástupců vrcholné politické reprezentace České republiky, aby se
seznámili s jeho problémy a případně navrhli jejich řešení. Národní park
Šumava byl v roce 1991 vyhlášen politickým rozhodnutím na základě
souhlasu místního obyvatelstva Šumavy. V demokratické společnosti by si
nemělo domorodé obyvatelstvo vybojovávat respektování svého názoru v
problematice, týkající se jejich života, domova, práce a ochrany
vlastnictví. Na Šumavě jsou tato demokratická práva plánovitě a
pravidelně nerespektována a pošlapávána.
Pokud má být v území Národního parku Šumava nadále postupováno stejným
způsobem, pak vás žádáme, abyste se účinně zasadili o zrušení usnesení
Vlády České republiky č. 163/1991 a o změnu zákona 114/1992Sb., o
ochraně přírody a krajiny, které povedou ke zrušení Národního parku
Šumava.
|
