|
Založení obce se datuje k polovině
sedmnáctého století. Vroce 1653 jsou jiz registrováni dva
usedlíci. V Tereziánském katastru je pak v roce 1757 uvedeno již
27 stavení. Svolení k vybudování obce dal Johan Christian,
vévoda na Krumlově a kníže z Eggenberku. Toto povolení bylo
zaneseno do rezoluce dne 15. listopadu 1689. V hornoplánské
pozemkové knize se však udává, že Zvonková byla založena v roce
1622 a proto je možné považovat založení obce právě registrací
oněch dvou usedlíků, o nichž jsem se zmiňoval v předcházejicích
větách.
Knížeti Schwarzenberkovi byl předán v dědičném vlastnictví
pozemek s 27 staveními o kterých se zmiňoval Tereziánský katastr o
pár řádek výše, dne 14.3. 1799, což bylo poptvrzeno 27.3.1799
Budějovickým krajským úřadem. Dle slovního výkladu mělo stát
prvotní stavení na území dnešní obce již v roce 1570 a jít mělo o
dům s číslem popisným 79.
Na počátku dvacátého století
měla Nová Pec téměř 500 obyvatel (476) a postaveno bylo 66 domů.
Nebývalý rozmach zažila víska po 1. světové válce, kdy je
zaznamenáno četně novostaveb. Přičítá se to zejména výhodnému
položení obce, kde v zimě byla populárním lyžařským střediskem s
dostatkem sněhu a v létě pak byla vyhledávána pro svůj pokojný a
klidný ráz s dostatkem míst pro relaxaci.¨
Pozemkové panstvo bylo v prvotní fázi rozvoje obce z řad
šlechtického rodu Vítkovců-Rožumberků z Krumlova. Na
počátku 17. století prodal panství poslední z jejich řad, Petr
Vok Rudolfu II., který jej v roce 1622 předal knížeti
Oldřichovi z Eggenberku. Kníže Oldřich setrvával ve svazku
manželském s Ernestinou z Eggenberku. Když vymřeli
Eggenberkové po meči, stala se dědičkou panství bezdětná Ernestina.
Po jejím skonu v roce 1719 přešlo dědictví na jejího synovce,
knížete Adama Františka ze Schwarzenberku, kterého
následovali Josef Adam (1741-1782), Johann I.
(1782-1789), Josef II. (1789-1833), Johann Adolf II.
(1833-1888), Adolf Josef (1888-1914), Johann II.
(1914-1938)
Veškeré obnyvatelstvo obce Nová Pec
(jméno obce by mohlo být odvozeno od nového kotle na vaření smůly)
bylo římsko-katolického vyznání. Obec spadala pod farnost v
Želnavě, o kterou bylo pečováno do roku 1595 farářem z Horní
Plané. Právě roku 1595 stala se Želnava samostatnou farností. Do
péče hornoplánské farnosti se navrátila ve dvacátých a třicátých
letech 17. století z důvodu nedostatku kněží. Samostatného faráře
pro Želnavu dosadil až v roce 1633 kníže Johann Christian z
Eggenberku.
Do 16. století byly na uzemí Nové
Pece lesy, v mnohých místech až pralesy. Ty byly usedlíky míceny
za denní mzdu a v té době bylo postaveno několik prvních
dělnických domů. Na vymícených plochách vznikaly louky a po jejich
zkultivování taktéž pole. Pracující zkupovali od pozemkových pánů
pozemky, což odstartovalo vznik prvních větších či menších
usedlostí. Diky klimatickým podmínkám je jen ztěží přirovnatelné
zemědělství na uzemí Nové Pece k tomu v nížinatých krajích. Pro
představu obtížnosti počinání zdejších zemědělců musíme uvést, že
pracovali v nadmořské výšce 700-900 m. Klima, ve kterém nebylo
vyjímkou naměřit -24°C. Sněhová pokrývka dosahovala mnohdy dvou
metrů. Píle a šikovnost rolníků se dá snadno dokázat na příkladu,
kdy sotva roztál sníh, již se luka zelenala díky zavlažování jak v
létě tak i v zimně, což se projevilo na tom, že tráva rostla již
pod sněhem. Pluh, kosa a brána, toť nejčastější pracovní nástroje
tehdejších zemědělců. Stroje jako sekačky či vyorávače brambor
bylo vidět pomálu. Jako tažná síla sloužili koně, krávi a voli.
Lesy vůkol obce byly převážně ve
vlastnictví knížete Schwarzenberga. Lesy kolem Nové Pece
spravovala lesní správa Plešný, Jelení Vrchy a Želnava, kde
bylo taktéž vedení dopravy dřeva. Lesní správy byly rozděleny na
hájenství cca. o 500 hektarech. V celku všechny podléhaly Lesnímu
ředitelství v Horní Plané a Ředitelství panství v Krumlově. Po
třech hájenstvích měly lesní správy Jelení Vrchy a Plešný, Želnava
měla hájenství čtyři. Zalesněn byl kraj v nadmořské výšce od 700 m
(podél Vltavy) až po 1300 m na Smrčině a Plechém. Jehličnany
zastupoval převážně smrk, v menším množství pak jedle a borovice.
Z listnáčů pak buk, jasan, jilm, javor a habr.V Hocově pile bylo
za rok nařezáno přes tisíc kubíků dřeva, v roce 1928 byla v Lesní
správě Želnava postavena aby se mohlo do budoucna oddělit vedení
dopravy dřeva od lesní správy. Důvod k tomuto kroku byl hlavně v
nárůstu úkolů a již nebylo možné realizovat vše z jednoho ústředí.
V té době želnavská lesní správa obhospodořovala téměř 2200 ha
(včetně zemědělských pozemků). Dřevo se expedovalo po
Schwarzenberském plavebním kanále, plavbou po Vltavě a
voroplavbou, později samozřejmě i po železniční trase. Mezi
pracovní nápň zaměstnaných ve schwarzenberských lesních správách
patřila taktéž myslivost. Lesy byly hojně zazvěřeny pestrou škálou
lesní zvěře. Srnčí, koroptve, zajíci, kuny, jeleni, jezevci a
mnoho další zvěře sloužilo k honům pro tehdejší smetánku. Mnohdy
se sešla společnost, ve které nebyla nouze o členy knížecí rodiny,
obchodních partnerů a vysokých lesních úředníků. S technickým
pokrokem se snižovala potřeba pracovních sil, což se promítalo i
do lesnictví. Vše odstartovala stvaba železnice Budějovice -
Želnava, která byla relizována roku 1892 a prodloužena v roce
1910 až do Haidmühle. Stavba portálového jeřábu, nástup
motorových pil v roce 1940 drasticky snižoval počet zaměstnaných v
lesních správách. Následovalo zastavení plavení dřeva, koně byly
nahrazeni traktory, to vše vedlo k propouštění.
V žádné obci, včetně Nové Pece, nebylo nouze o zručné
obyvatele.Tito lidé zhotovovali mnoho užitečných předmětů,
hrábě, dřevěné vidle, násady k zemědělskému nářadí. To je jen
zlomek výčtu produkce obyvatelstva , které si tímto zabespečovalo
vlastní potřeby, poté potřeby sousedů a nemálo z nich přešlo s
vlastní manufakturou do živnostenského poměru.Se samozřejmostí
spjatou s lidskými potřebami nebyla nouze ani o takové živnosti,
jako například holičství. Domácí zabijačky, pokrývání
střech došky a šindely, hamernictví a kolářství. Tato všechna
živnost byla v Nové Peci a okolí dostupná. Výroba a oprava se
zabývala v neposlední řadě i o práce, spjaty se zemědělstvím a
lesnictvím. Vyráběly se motyky, pluhy, sudy, zuby k branám, sanice
k saním, kování k vozům, sekery, kalače, kladiva...
Nepostradatelné dřevěné uhlí si vyráběli kovřái sami. Za
rok z pravidla založili tři milíře. Z jara byl navršen milíř ze
štěpků a pařezů, ve středu byl umístněn lehce zápalný materiál. To
vše se zakrylo hlínou, kolem dokola se ponechaly otvory k
dostatečému tahu. Za pomocí tyče se uprostřed milíře rozdělal oheň
a tím započalo pomalé uhelnatění. Z pochopitelných důvodů nesměl
milíř hořet otevřeně. Na to se dohlíželo dnem i nocí. Další
nedílnou součástí života v Nové Peci a přilehlých vískách byl
společenský život. O ten se starala řada hostinců a hotelů.
Mebyla nouze ani o krámy a obchody. V obci bylo i mnoho
spolků. Dvě dechové kapely, jedno smyčcové těleso,
cyklistický, pěvecký a sportovní spolek a Svaz venkovské mládeže.
Lesnický personál byl seskupen do Hubertova spolku. Taneční
zábavy, plesy byly konány převážně o masopustu, Silvestru a
posvícení. V dobách druhé velké války život spolků skončil...
Text převzat ze stránek
www.lipno-online.cz
|
