Vítejte na stránkách obce Nová Pec

Národní park Šumava se stal ikonou zelených?

Mediální tlak „vědců" a celé řady aktivistů nejrůznějších hnutí na ředitele Národního parku Šumava PhDr. Stráského sílí a je veřejným tajemstvím, že je dobře organizován a koordinován. Je pozoruhodný tím, že ignoruje fakta, nevyvrací dřívější námitky, nesnaží se o konstruktivní dialog a přijatelná řešení - pouze útočí a straší veřejnost. „Dojde k likvidaci parku, zásahy jsou neodborné, v rozporu s vědeckými poznatky a podobně". Ignorují se námitky, že prosazovaný koncept nezasahování a vytváření imaginární divočiny nemá s vědou mnoho společného a je spíše záležitostí emocí. Laika lehce přesvědčíte, že PŘÍRODA ví, jak má vypadat les. Oproti tomu koncepce prosazovaná lesníky vycházela vždy z toho, že chránit by se měly lesy původní, se dřevinami, které dříve v těch místech rostly, zde se trvale obnovují, aniž by les musel velkoplošně uhynout. Takový názor se opírá o poznatky základních lesnických nauk a jen diletant je může označit za „lesnické báchorky". Pokud se původní lesy na chráněných územích zcela nedochovaly, pak by mělo být podmínkou ochrany, aby se s plnou znalostí věci obnovily. S takovou představou byl vyhlášen a zprvu spravován NP Šumava. Pouze díky politické moci „zelených" ministrů Ambroska, Bursíka, Mika a jimi dosazených ředitelů, se tato koncepce změnila a v rámci panevropského, zeleného trendu se přijalo a prosadilo NEZASAHOVÁNÍ a koncepce DIVOČINY. Kůrovcové nebezpečí bylo bagatelizováno, což lze pochopit u laiků, aktivistů, ale je na pováženou, když i někteří vědci tvrdili, že existují odolné smrky, které nebudou napadeny, že lze kůrovce hubit biologicky, že gradace zanikne sama. Aby dokázali, že „příroda" si opravdu pomůže sama, nebyl zcela zpracován větrný polom po vichřici Kyril, což ale nastartovalo jednu z historicky největších gradací u nás, a tak se prokázaly všechny ty mylné hypotézy. Přemnožený kůrovec způsobil uhynutí více než 14 tis. ha vzrostlého lesa, další tisíce hektarů bývalí ředitelé vykáceli a nyní „vědci" křičí, že Stráský chce kácet les a jaké že se za tím skrývají „ekonomické" zájmy.

Stará praxe ale říká, že chcete-li kácet, necháte rozmnožit kůrovce. Lze se proto stejně poťouchle ptát, jak to činí vědci a pan Just, zda třeba všechny ty angažované neziskové organizace nejsou spojeny s dřevařskou lobby, když díky kůrovci pomohli vytěžit nyní již více než 800 tis. m³ dřeva? Nekvetla tady korupce, a kdo vlastně finančně podporuje „neziskové" organizace. Proč najednou lidé, kteří tropí povyk pro rozšlápnutou chráněnou kytku a zničená hnízda ptáků, se dokonce bijí o to, aby uhynulo co nejvíce lesa, aby se chráněným ptákům zničilo co nejvíce hnízdišť. Proč se jinde chrání krajinný ráz a na Šumavě se ničí lesnatá krajina a potlačují všechny ostatních funkce, které zde les má. PROČ? Proč právě zde. Proč ta touha po destrukci, proč i uznávaní vědci jásají nad zkázou lesa a tvrdí, že „dochází pouze k jeho omlazení". Člověk by si pomyslil, že v mládí nerozkopali dost laviček, autobusových zastávek, nepočmárali dost oken v tramvajích a nezničili dost fasád. Mohli by totiž vědět, že velkoplošným rozpadem se přirozeně obnovují pouze kontinentální jehličnaté lesy v tajze, kdežto obnova lesa u nás se řídí zcela jinými zákonitostmi.

Na tyto skutečnosti opakovaně poukazují lesníci, lesničtí vědci a normálně uvažující lidé. Prohlášení k NPŠ vydaly lesnická fakulta Mendelovy univerzity v Brně a podobně i lesnická fakulta České zemědělské univerzity v Praze, lesnický odbor České zemědělské akademie a celá řada dalších lesníků a přátel lesa, kteří trpělivě vysvětlují a věcně argumentují, proč bychom měli na chráněných územích usilovat o zachování či rekonstrukci původních lesů. Zdá se ale, že zejména mladší část populace potřebuje revoltovat a jako protipól technické revoluce staví ochranu PŘÍRODY, samozřejmě podle svých představ. Tu se sjednocuje pod heslem boje proti atomovým elektrárnám, jinde bojuje za divočinu, např. na Šumavě. Někde za nedotknutelnost původních rostlinných společenstev, jinde chrání jednotlivé druhy za cenu likvidace nebo alespoň potlačení jiných společenství. Potřebuje se sdružovat kolem ikon a aktivně, někdy i nevybíravě za ně bojovat. Posoudit tento trend, který se někdy pohybuje na okraji demokracie je ale práce pro sociology.

Radomír Mrkva

Pro EKOLIST

PS: Pan profesor mne osobně zkoušel někdy začátkem 90. let z ochrany lesa a dokonce jednu chvíli během mého studia "hrozilo", že budu dělat diplomku na téma kůrovec.